Imigrace a média

Je nesnadné ignorovat nové top zpravodajské téma, které šíří emoční vlnu naskrz rozdělenou Evropou. Dle střídmých statistik k nám míří na statisíce utečenců z blízkého a středního východu a Afriky, horní odhady dosahují miliónových hodnot. Není divu, že tato rozporuplná čísla a všudypřítomné záběry pochodujících mužů, žen i dětí provokují ostře vyhraněné názory.
Potíž je v tom, že žádná jednoznačná čísla nemáme a tak si média mohou s veřejným míněním volně pohrávat. Dokud nebude zajištěna bezpečnost hranic EU a evidence příchozích dle země původu, věku, pohlaví a profese, je také velmi obtížné posoudit, zda máme do činění s hrozbou pro evropskou civilizaci, jak poukazují odpůrci imigrace, nebo o přechodné zintenzivnění léta trvajícího procesu, který je z dějinného hlediska nevyhnutelný.
Neměli bychom zapomínat, že předkové nás všech jednou odněkud přišli a naše země byla zdrojem politicky i ekonomicky motivované imigrace v nedávné minulosti a omezeně je jí i doposud. Těžko, s přihlédnutím k dějinným procesům, předpokládat, že se etnické složení evropské populace najednou přestane měnit a kulturní výměna bude vždy plně pod kontrolou jednotlivců s privilegovaným postavením občanů.
Co je však nepochybně zneklidňující, je narušování právního řádu ze strany nově příchozích, nelegální překračování státních hranic a vyhýbání se povinnostem spojeným s požadavkem o přidělení statusu uprchlíka. Právě živelnost pohybu lidské masy a její zjevná nezvladatelnost vyvolává pochopitelné obavy naší veřejnosti a nahrává spikleneckým teoriím o organizované invazi.
Když si pak pro srovnání sečteme čísla migrantů, které jsou evropské země, dle nedávno projednávaných kvót, ochotné přijmout, musíme nevěřícně kroutit hlavou… Dohromady se jedná o zlomek odhadovaného počtu zájemců o azyl. A kam půjdou ti, na které se nedostane…? Stěží si dokáži představit masovou deportaci statisíců zpět do konflikty zmítaných oblastí.
Dlouhodobý dopad imigrace lze také vnímat dvojím způsobem. Jednak se nepochybně jedná o vděčnou potenciální pracovní sílu v produktivním věku a nové daňové poplatníky, kteří mohou pomoci vytrhnout stárnoucí Evropu z dlouhodobé krize svou pílí a skromností. Pokud však nově příchozí nenaleznou vhodné podmínky pro uplatnění, mohou se stát dodatečnou zátěží pro už tak křehký sociální systém. Frustrované masy nezačlenitelných azylantů se tak mohou stát ohrožením pro bezpečnost státu, jak to dokazují nedávné události v některých západoevropských zemích.
Ačkoli je pro demokracii rozdílnost názorů klíčovým předpokladem, silná polarizace může provokovat iracionální reakce. A tak tváří v tvář s novou, náročnou, výzvou by měli jak radikální odpůrci migrace tak i její obhájci v klidu posoudit argumenty druhé strany a společně hledat cestu, která bude brát ohled jak na prchající oběti válek, tak i na lidi, kteří se jejích příchodem cítí ohrožení.

Portugalsko

Když se zadíváte na oceán, vytrvale útočící na skaliska i pláže portugalské pevniny najednou zjistíte, že za vašimi zády uběhlo století, a vy se do světa vracíte omšelý a svým způsobem lepší a moudřejší tím druhem moudrosti, který způsobuje melancholickou, vážnou povahu domorodců. Jistá omšelost je ostatně všudypřítomná, ulpívá na lidech, stařecky flekatí stěny budov a tlumí dopad srdceryvných tónů fado. Portugalsko se odjakživa otáčí k moři jehož otevřená náruč dává lekci vytrvalosti a úcty a také vlhký západní vítr, který řídí běh života zelené země na konci Evropy.
V místních pokrmech převládají nečekaně kombinace, jednotlivé ingredience jako by se náhodně potkávaly ve vydatných polévkách, řada receptů se zdánlivě zakládá na osvědčeném principu “vezmi vše, co najdeš ve špajzu…” A klidně se vsaďte, že nějaká sušená ryba se tam najde vždy… A všude je plno zvláštních chutí.
Když večer vcházíte mezi eukalypty a borovice porůstající pobřežní duny, cítíte na jazyku aromatickou, sladkou chuť, která mi přivedla myšlenky na žloutkové cukrovinky, které mě při prvním ochutnání vyděsily obsahem sacharidů. Konečně ranní vzduch, nasycený mlhou, chutnal po jiskrném vinho verde.
Jen ty obrovské omšelé kostely si nedokážu nikam zařadit. Patrně proto, že Portugalcům vítr vzal tu dobyvačnou a budovatelskou urputnost kterou jsem u potomků Vasco da Gamy a někdejších tvrdých otrokářů tak trochu očekával
20150917_115258

Střípky ze Sicílie

20150411_104418

11/4 Palermo

Všichni zavřou oči… Mafiáni otevřou oči… Mafiáni zavřou oči…
O Sicílii se často mluví jako o nebezpečné zemi kde smrt číhá za každým rohem, především pak v souvislosti s řidiči. Provoz je zde však překvapivě plynulý a klaksony nejsou slyšet o nic častěji než jinde. Tajemství vězí v prostém a důsledném odhodlání řidičů i pěších dospět na místo určení. Chcete přejít přes vozovku, tak to prostě, navzdory zdravému rozumu, uděláte a věřte nebo ne, auta přibrzdí nebo dokonce na okamžik zastaví. Hlavními a jedinými pravidly jsou cit pro okamžik a správný odhad vzdálenosti.
Mimochodem, na červenou zde auta, navzdory všem mýtům, staví.

 

12/4 Palermo

Kdyby Bůh neexistoval, lidé by si ho měli vymyslet, hlásal Voltaire. Prozatím si ho stále znovu a znovu vymýšlejí umělci a ukazují tak lidem nové, době poplatné tváře Všemohoucího. Na Sicílii je náboženské umění stále živé a inspirativní když po miliónté znázorňuje všem dobře známé scény z Nového zákona. Ježíš jako člověk, jako nadčlověk, jako bohočlověk, jako bůh trpící, kralující, vlídný i všemi opuštěný hledí bezpočtem výrazů z kostelních zdí jako důkaz složitosti lidské duše a její touhy po dokonalosti.

 

13/4 Marsala

Určitě to není jediný ani největší případ na Sicílii, ale pokud se řekne “město mrtvých”, mě se už asi provždy vybaví marsalský hřbitov. Kameno-betonová soustava chodeb, cest, tunelů, komor, nadchodů a teras na mne hleděla stovkami Kristů a otců Pio vybroušených či vymalovaných dle obecně platných vzorů, do tisíců desek oddělujících svět zatím živých od budoucího světa fotografií a dojímavých vyznání lásky. Za každou deskou asi dva metry hluboká komora, další přechodné bydliště. Jednou pak přijdou pánové v bílém, vyjmou zbytky prken, dlouhou lopatou vyberou zčernalé ostatky, které jsem viděl připravené na káře k transportu netuším kam.

20150413_163849

 

14/4 Sciacca

Člověk svým umem a nápaditostí dokáže leccos zkrášlit a zvelebit, ale nakonec je stejně největším umělcem slunce, jak dokazuje případ Sicílie, kde má i ta nejhorší oprýskaná zeď a zarezivělý balkón svůj podmíněný půvab. Zatímco takový Řím stárne důstojně a tak nějak do krásy, by byla bez slunečního make-upu sicilská městečka jen bludištěm špinavých barabizen a opadající omítka kostelů by vzbuzovala spíše politování než obdiv. A přidejme k tomu věžáky uprostřed historických čtvrtí a paneláková sídliště na předměstích a máme důkaz, že nejen láska je mocná čarodějka.

20150414_101215

 

15/4 Agrigento

Pocit otlačených zad a bolavého zátylku po noci strávené ve stanu na karimatce si jen tak nenechám ujít, jelikož mi kromě útrap dává jistý pocit volnosti a jednoty s prostředím. Musím však přiznat, že na Sicílii kempování příliš nadává smysl nejen organizačně, ale ani ekonomicky. Když si k ceně kempu připočtu cenu všech lístků MHD které potřebuji, když se chci ze své vísky kamkoli dopravit, pak se mi jeví jako nejsmysluplnější založit si základnu v centru Palerma či Catánie a z nich pak podnikat celodenní výjezdy, bez batohu na zádech a složité dopravní logistiky.

16/4 Ragusa

Dívky prý dnes dospívají dříve. Na Sicílii to však muselo platit odjakživa, jak se zdá dokazovat příběh svaté Agáty, kterou během mučení už ve 13 letech podrobili kruté mastektomii.
Ženský a mužský svět je na Sicílii rozdělen více než kde jinde v Itálii o čemž se lze snadno přesvědčit třeba sledováním mládežnických smeček naplňujících prázdno maloměstských plácků. Chlapci se po vzoru otců mezi sebou zdraví objetím a polibkem, projevem něžnosti vyhrazeným jen pro své pohlaví, zatímco dívky, navzdory veškeré snaze o potvrzení pravdivosti počáteční teze, mohou spíše počítat s postrkováním a nerudnými poznámkami. Funguje to spravedlivě oběma směry, a když pak koukáte na mladistvé páry tisknoucí se k sobě u zaparkovaných skůtrů, divíte se v čem vlastně spočívá pověstné nadání Sicilanů pro dvoření a dobývání.

17/4 Catánie

Italská snídaně v baru kam se chodí stravovat zametači ulic a odbarvené blondýny vyššího středního věku. Teplý šáteček s riccottou a cappuccino. Kolem se dorozumívají sicilsky. Zajímavé kolik času bych potřeboval, než bych byl schopen najít v tom blekotátní jednotlivá slova. V Palermu jsem měl bláhový pocit, že všichni mluví italsky, ale co jsem se dostal na východní pobřeží, jsem rázem v jiné zemi, kupodivu špinavější, obydlené tmavými domorodci, s hloučky černochů posedávajících podél vedlejších ulic a překypujícími oázami baroka z části zformovaného z černého lávového kamene, z části pak zářivě zažloutlého vápence.
Kromě kamene zde patří k základním konstrukčním materiálům žvýkačky, sloužící zejména k tmelení kdejakých otvorů a škvír, jak jsem se opět přesvědčil v autobuse mířícího do Nota.

17/4 Siracusa

Město se halí do tmy šizené slitovným žlutým světlem lamp a mě najednou dochází, že to, co jsem napsal o niterné ohyzdnosti sicilských maloměst, v Syrakuzách neplatí. Důstojnost zde dýchá z každé dlažební kostky, možná vylomené ještě některým Atéňanem léčeným z dobyvatelské horečky. Ani bych si netroufal říci, že Syrakuzy stárnou. Když je vám 2700 let tak už vám to stejně nikdo neuvěří.

20150417_204809

 

Informace má subjektivní hodnotu. Zejména to platí ve vztahu tázaný – dotazující. Na Sicílii téměř pravidelně narážím na nedostupnost nebo neúplnost informací a ani selský rozum zde mnohdy nepomáhá. Vstupujete třeba do archeologického areálu, ale u vchodu pokladnu hledáte marně. Když už je vaše odhodlání důsledně prověřeno a vy kráčíte s lístkem v ruce vstříc nevrlému vrátnému (zřejmě nejste dnes první, kdo mu kladl hloupé dotazy), procházíte kolem několika kukaní zejících prázdnotou, které z neznámých důvodů neplní svůj původní účel. Směrovacímu označení pak už z principu nevěříte a využijete raději příležitost protáhnout si jazyk při konverzaci s domorodcem. I tomu je však vše jasné jen zdánlivě. Když se jeho informace nepotvrdí, soucitně se usměje a pokrčí rameny na znamení, že jsou holt věci mezi nebem a zemí…
Základem je mít vždy plán “B” a po ruce dobrou knihu říkám si, když uléhám ve zpoceném tričku ke spánku v Syrakuzách jsa obětí vlastní nepoučitelnosti a nepřesné informace o vlakových spojích do Catánie kde mám zaplacené lůžko i čisté pyžamo.

20150417_164215

 

18/4 Etna

Snad ani neexistuje itinerář, který by během návštěvy Sicílie nenabízel výlet na Etnu. Ono totiž ta představa, že máte za zadkem do běla rozžhavený papiňák je tak nějak perverzně vzrušující. A ono to přeci jen tak nebouchne.
Pokud si však toto drahé uspokojení dopřejete, zvažte alespoň pěší cestu od lanovky k vrcholu. Když si pak vychutnáváte mezi zuby vulkanický prach, klepete se zimou a stěží lapáte po dechu, máte možnost trochu si osahat sopečnou poušť a pocítit posvátnou úctu k mocné přírodě.

20150418_114258

 

19/4 Messina

Dopoledne si člověk dopřeje “kapůčo”, po jídle pak preso, co si však dát během odpolední potulky městem, když zrovna není chuť na víno…? Já zcela propadl “spremutě dí limóne”, povinně “kon sale”, která náramně hasí žízeň a zároveň vyvolává nutkavou touhu po další sklenici. Jelikož se ze všeho nejvíce bojím závislosti na věcech i lidech, snažím se s její ukájením vydržet alespoň tak dlouho, než se objeví další stánek u něhož dávám svým obávám vale a objednám si další skleničku výtečného, slano-kyselého nápoje.

20/4 Enna

Po většinu cesty jsem se úspěšně bránil představě, že Sicílie je rozvojová země. I přes úděsnou neupravenost obydlí a žebráky v ulicích, je většina lidí dobře (jak se na Italy sluší) oblečená, jezdí slušnými auty a nakupují ve stejných obchodech jako většina jiných Evropanů.
V Enně jsem se však setkal s sicilskou vstřícností už trochu orientálního rázu: podej ruku, přijmi poplácání po zádech, ale hlavně člověče draze kup a nezapomeň na bakšiš.

21/4 Cefalu

Duben je bez pochyb nejveselejší dobou pro návštěvu Sicílie. Všudypřítomné školní skupiny se během delšího očekávání na obsluhu, vlak či vlastně na cokoliv hravě postarají o mnohotvaré rozptýlení. Nad některými modely mě zůstává rozum stát, celkem to však příjemný jev naplňující důstojné ticho kostelů mladistvým bzučením a cvakáním integrovaných fotoaparátů. Průvodci dělají co mohou, aby mládež zaujali, každopádně však osení padá na půdu a jednou třeba vydá plody.

20150421_124311

21/4 Palermo

V protějším sedadle se usadil asi čtyřicetiletý pán, nacvičeným gestem sáhl do brašny a kabelem propojil mobil se zásuvkou pod oknem. Mě by ani ve snu nenapadlo tahat se sebou ve všední den nabíječku, Italům je však každá baterka malá a bez zásuvek v kavárnách, vagónech a novinových stáncích by trpěli jako Tantalos. Když vidíte místního telefonovat, nechte si zajít chuť na zmrzlinu či vstupenku, klidně jděte na procházku nebo si otevřete knihu. Když se po čase vrátíte, třeba budete mít štěstí. Zatímco se odvěký italský rituál “pasedžiáty” vytrácí, zvládne průměrný student během půlhodinky ve vlaku cestou ze školy třeba i dva třicetiminutové rozhovory. Pochopitelně s připojenou nabíječkou.

22/4 Terrasini

Pokud strávíte na Sicílii alespoň týden, s velkou pravděpodobností rozšíříte svou slovní zásobu o “sciopero”. Stávka vám snad pobyt nijak nenaruší a třeba se i budete vlastenecky nadýmat při pohledu na rostoucí haldy odpadků nebo boží dopouštění před uzavřenými pokladnami. Z různých odpovědí na příčinu takového stavu jsem si udělal vlastní závěr, který vyjádřím heslem: “Itálie pro Italy!”. Zaměstnání ve veřejné sféře je totiž bezpečně mimo dosah živořící masy přistěhovalců a černých uchazečů o azyl a Italové si tak mohou v klídku stávkovat.

Ženy v muslimských zemích – zahalování

20150222_140651

Jelikož pracovně trávím stále více času na cestách do zemí s muslimskou vetšinou, stále častěji se také setkávám s dotazy na postavení žen, zejména povinnost zahalování, na skutečnost i na můj názor na věc.

Předně musím upozornit, že se nepovažuji, jakožto muž, za experta ve věcech ženských a řadu zemí, jichž se tato otázka týká, jsem zatím nenavštívil. Přesto mám pocit, že mohu a bych měl reagovat na časté nechápavé, nadřazené a lítostivé reakce evropanek, ocitnouvších se ve společnosti muslimky s neodmyslitelným šátkem na hlavě.

Předně, šátek je jen vnějším projevem náboženského či tradičního světonázoru a nijak nemusí souviset s právem ženy jakožto občana či rodinného příslušníka. Uvědomme si ostatně, že i v naší části světa byl ještě před 100 lety šátek na hlavě sezdané ženy něčím více, než jen pohodlnou a dekorativní pokrývkou hlavy. Symbolické nasazování čepce během svatebních obřadů však zdaleka nerozhodovalo o vzájemném postavení manželů.

Vlasy ženu nepochybně krášlí, snad proto se jim dostává tolik pozornosti a snad proto rozličné kulturní tradice přisuzovaly ženským vlasům význam, který se projevoval v sofistikovaných účesech, skrývání vlasů a někdy i potupném holení hlavy. Muslimská tradice zde tak není v rozporu s naší, byť už pozapomenutou, vlastní.

Aniž bych se pouštěl do složitých historických rozborů mapujících vývoj muslimské civilizace v nichž bychom našli preciznější odpověď na otázku: “Jak to že oni stále, když my už ne…?” použiji jednoduchý, doufám že nikoli příliš prostý, příměr. Muslimská civilizace se začala utvářet zhruba 600 let po pomyslném začátku naší éry. Můžeme tedy tvrdit, že jsou muslimové civilizačně zpoždění? Snad bychom se mohli shodnout, že některé tradice se u nich prozatím drží silněji než u nás. Ale stejně je obvykle posuzujeme z perspektivy naší evropské, křesťansko-klasické civilizace, která se shodou různých okolností ukázala v světovém měřítku jako dominantní a my si pak, toho titulu, nárokujeme právo na “jediný, správný” pohled na věc.

Existuje jedna záludná otázka, která má z pohledu tázajícího se definitivně odsoudit “zaostalé muslimy” k věčnému zatracení: “Jak to že u nás se věci vyvíjejí, a u nich je to stále stejné?”. Tato otázka je manipulativní a navíc obsahuje chybu už v zárodku. Chybou je totiž předpoklad, že “u nich je to stále stejné”. Proměna kultury je dlouhodobým procesem, těžko postřehnutelným v časovém horizontu jedné generace. Kdybychom však přihlédli ke muslimské civilizaci blíže, museli bychom připustit, že už alespoň 100 let prochází obdobím radikálních změn. Mnohoženství je v řadě muslimských zemí zakázané, v jiných silně omezované zákonem a i v zemích, kde stále existuje jako možnost, dochází naplnění jen velmi zřídka. Totéž lze říci o uplatnění žen ve veřejném životě. Vzpomeňme si, že první ženy se objevily na Univerzitě Karlově v 1897 a první profesorka byla jmenována teprve v roce 1933. Snad se nám nyní muslimské země začnou jevit v jiné perspektivě.

Ale zpátky k ženskému šátku. Nebo hidžábu, hikábu, čádoru nebo turbanu jak se různě v různých muslimských končinách této části ženského oděvu říká. A nejednotnost se projevuje hned na zeměpisné úrovni. Zatímco si ženy arabských šejků zakrývají často celý obličej, berberským ženám většinou postačí jen lehký šátek přes vlasy a četné dívky v Iránu svůdně vypouštějí zpod šátku ofinu. V Koránu příkaz zahalování žen nenajdeme, nebyl zapotřebí, jelikož v podmínkách Arabského poloostrova fungoval více méně automaticky i ve staletích před Mohamedem. Zodpovědnost snad nese všudypřítomný písek skřípající v zubech, snad mobilita arabských jezdců a jejich zvyk opatřovat si nevěsty únosem. Obojí problém mohl být mírněn šátkem, který chránil obličej a komplikoval identifikaci nejlákavější kořisti. Ať už byla prapříčina jakákoli, výsledek nebyl nijak výjimečný a historicky ojedinělý.

Ženský šátek je tak pro mě projevem bohaté kultury, která se i přes svou houževnatost neustále vyvíjí a jako takový nemá nic společného s podřadným postavením ženy ve společnosti, které je třeba posuzovat zcela nezávisle.

Jedinou otázkou k zahalování čen, kterou dosud neumím zodpovědět a samotnému mi nad ní zůstává rozum stát je dominantní barva šátků v arabském světě… Proč je to proboha černá!?

Přidány profesní sekce

Ahoj!

nějak jsem se dnes rozšoupl, a nejen že jsem konečně našel podobu webu, která mi prozatím vyhovuje, ale navíc jsem doplnil svůj profesní profil o různé zájmové oblasti v nichž poskytuji, či rád bych poskytoval, služby.

Stále mi na webu chybí důstojné místo pro Maki a pokud se mi ten problém nepodaří uspokojivě vyřešit nejspíš to jen urychlí přechod k vlastní grafické úpravě webu.

Ahoj!

Snažím se dělat věci pořádně a tak se obávám, že mi výstavba webu bude chvíli trvat. Mezitím mě už však můžete kontaktovat pokud Vás zajímá cokoli z níže uvedeného:

  • Praha a její turistické atrakce
  • Cestování a poznávání
  • Deskové hry
  • Jazyky (obzvláště slovanské)
  • Historie a geopolitika
  • Technologie a internet